stavíme, bouráme, všechno děláme
15.5.2013

Kam se pohnou naše děti?

(PR článek pro Centrum Inovativního Vzdělávání 2007)
Chcete mít jednou vlastní dítě? Nebo se těšíte na vnoučata? Tak se zamyslete!
Váš budoucí potomek se bude v matčině děloze točit jako kosmonaut, který se svou raketou právě opustil gravitační pole. Při pohledu na ultrazvuk se budete v duchu ptát: „Jak jen může tolik pohybu vydržet?“

Po splnění životně důležité úlohy v lůně matčině se probojuje na svět. Do společnosti plné pohodlnosti, hypokineze a lenosti. Do světa stresu, spěchu a hluku. Do světa, kde jedni umírají hlady a jedni proto, že se přejídají k prasknutí.
V tuto chvíli nastoupíme svou úlohu my, rodiče. Jaký životní styl nastartujeme tomuto malému človíčkovi? My, kteří po osmihodinovém sezení v práci odjedeme autem domů a jako kompenzaci pracovního stresu se posadíme do gauče, otevřeme si studenou desítku, zapálíme cigárko a relaxujeme u Ordinace v růžové zahradě 2 či jiného inteligentního seriálu?

Nebojte, ještě je chvilka času. Náš malý svěřenec si nás totiž z počátku nebude všímat a nechá se ještě pár měsíců nosit v náručí. Jakmile mu to však pohybový aparát dovolí, začne se plazit, lézt po čtyřech, batolit, chodit a nakonec běhat. Bude to pro něj totiž samozřejmost.

Jenže poté se dostane do kolektivu a pohltí ho chapadla našeho propracovaného školního systému. V tuto chvíli navíc začne velice intenzivně vnímat své okolí. Jak asi bude vypadat jeho denní program? Ráno ho dovezeme autem do školy, zde bude zhruba 6 hodin sedět na židli, abychom ho poté převezli do kroužku malých programátorů a v pozdním odpoledni posadili k novému Play station. Aspoň nebude zlobit a naučí se, jak zastřelit vetřelce, kteří zanedlouho obsadí naši planetu. Ještě že má 2 hodiny tělocviku týdně, to mu přece musí stačit.

Připadá Vám to jako přemrštěný hororový scénář? Nebo jako vaše domácí realita? Obojí?
Zkuste s tím něco udělat. Nebo chcete, aby Vaše ratolest dopadla jako Vy?

Pozn. autora: Omlouvám se těm, kterých se to netýká. Moc Vás ale není že?